Aktuální situace žen v Afghánistánu: Jaké strategie volí pro přežití pod vládou Talibánu? Rozhovor s Fatimou Rahimi

Afghánské ženy hledají způsoby, jak se vzdělávat a pracovat navzdory tvrdým omezením Talibánu. Od tajných online kurzů po skryté vzdělávání pod záminkou vyšívání – rozhovor s Fatimou Rahimi odhaluje jejich každodenní boj s přísným režimem Talibánu.

Jaký vliv má aktuální geopolitická situace na dění v Afghánistánu?

Současná geopolitická situace není zdaleka jen otázkou éry Donalda Trumpa. Výrazněji se začala projevovat už na počátku války na Ukrajině, krátce poté, co v Afghánistánu převzal moc Tálibán. V době, kdy se pozornost světového společenství soustředila na Ukrajinu, Tálibán této situace využil – zintenzivnil odzbrojování civilního obyvatelstva, začal zatýkat lidskoprávní aktivistky a aktivisty a dále zpřísňoval restrikce namířené proti ženám. Podobným způsobem reagoval i při dalších krizích, například během konfliktů v Sýrii nebo Libanonu, kdy světová pozornost směřovala jinam. I tehdy podnikal kroky, které zůstávaly bez výraznější mezinárodní odezvy.

Vytvářejí si ženy nějaké strategie, aby se i přes zákazy mohly vzdělávat nebo pracovat?

Situace žen v Afghánistánu se liší podle toho, kde žijí, jakou práci vykonávaly před nástupem Tálibánu a jaká je finanční situace jejich rodiny. Ženy z větších měst, které mají přístup k internetu a technologiím a zároveň podporu svých blízkých, se často snaží přesunout svou práci do online prostoru. To je jednodušší například u prodeje textilní výroby než u zaměstnání jakými je administrativa či úřednické pozice.

Podobně je tomu i v oblasti vzdělávání. Některé ženy využívají online kurzy, jiné se scházejí pod záminkou ručních prací – například vyšívání – při kterých se tajně učí číst a psát nebo společně diskutují nad knihami. Významnou roli zde hraje jazyková bariéra: mnoho žen ovládá pouze paštunštinu nebo uzbečtinu, což jim výrazně omezuje přístup k literatuře a vzdělávacím materiálům, které jsou často dostupné jen v perštině nebo angličtině.

Mnohé ženy by se rády vzdělávaly, ale kvůli hrozbě trestu – nejen pro sebe, ale i pro své rodiny – se často ocitají před rozhodnutím, které může být otázkou života a smrti.

Důležité je také nezapomínat, že tato omezení se netýkají jen vzdělávání a práce. Ženy v Afghánistánu čelí také omezenému přístupu ke zdravotní péči, což se mimo jiné projevuje alarmujícím nárůstem úmrtí při porodu.

Jak se k situaci v Afghánistánu staví muži v tamní společnosti?

Afghánská společnost je obecně tradiční a konzervativní. Přestože ženy měly během dvaceti let před návratem Tálibánu v roce 2021 o něco širší možnosti, některé rodiny nesouhlasily s tím, aby se jejich manželky, dcery, matky nebo sestry vzdělávaly. Často to považovaly za zbytečné nebo neslučitelné s jejích kulturními a náboženskými hodnotami.

Tálibán po roce 2021 navíc zavedl systém, ve kterém může být mužský příbuzný potrestán za „prohřešek“ ženy, například za to, že nenosila předepsaný oděv. To odrazuje i ty muže, kteří by ženy ve vzdělávání nebo zaměstnání rádi podporovali – riskovali by vězení a ztrátu příjmu, což by ohrozilo celou rodinu.

V dnešním Afghánistánu je přítomnost a podpora muže často nezbytná k tomu, aby žena mohla vůbec fungovat v každodenním životě. Bez něj je přístup ke vzdělání, zdravotní péči či základním službám téměř nemožný.

Existuje v současnosti nějaká možnost odporu, a pokud ano, jaká je šance, že může skutečně něco změnit?

Záleží na tom, jak pojem odpor chápeme. Otevřený odpor vůči režimu Tálibánu je v dnešním Afghánistánu velmi omezený – nejen kvůli tvrdému represivnímu systému, ale i kvůli nedostatku podpory ze strany mužů a mezinárodního společenství.

Proto se podoba odporu často přesouvá do online prostoru. Ženy například sdílejí na sociálních sítích videa, v nichž zpívají – přestože zpěv žen je přísně zakázán. Anonymně čtou beletrii ukryté pod burkou a nahrávky pak šíří dál. Organizují online diskuse a symbolické demonstrace. Tyto aktivity však mohou podnikat jen ty ženy, které mají přístup k internetu a technologiím.

Zásadní překážkou je totiž právě digitální vyloučení. Mnoha ženám je přístup k internetu systematicky odpírán a nově je dokonce ženám zakázáno používat chytrý telefon na veřejnosti. Pokud by tyto bariéry neexistovaly, aktivních žen by zřejmě bylo mnohem více.

Jakou roli hraje náboženství v ženském aktivismu? Může být role náboženských tradic využita jako nástroj pro posílení práv žen? 

Náboženství hrálo – a stále hraje – v ženském aktivismu v Afghánistánu klíčovou roli. Ženy zde tradičně usilují o svá práva právě skrze islám: odvolávají se na verše z Koránu, hadísy a životy významných islámských osobností jako na legitimní zdroje argumentace. Právě v náboženství nacházejí oporu, která je v místní společnosti srozumitelnější a přijatelnější než čistě sekulární nebo západní přístupy.

Tento způsob prosazování práv má jednu zásadní výhodu – umožňuje ženám ukázat, že rovnost a důstojnost nejsou cizí import, ale hodnoty, které lze obhájit i z domácích, kulturních a náboženských pozic. Díky tomu bylo během posledních dvaceti let možné otevřeně diskutovat o ženských právech, i když i tehdy šlo často o obtížný boj.

Po opětovném převzetí moci Tálibánem se ale prostor pro tyto debaty uzavřel. Tálibán odmítá argumentaci muslimských feministek s tím, že jde o západní ideologii, a za jediné „správné“ pojetí práv žen považuje to, které sám prosazuje – tedy systém, v němž ženy prakticky žádná práva nemají.